Šweta Advani

„Sútra osmi realizací velkých bytostí“ je jednou z nejstarších a nejvlivnějších buddhistických sútrů.

Komentář Thich Nhat Hanh k této hluboké sútře podrobně vysvětluje, jak ztělesnit buddhistické ideály jednoduchosti, velkorysosti, soucitu a nakonec dosáhnout cíle osvícenství.

Zjistíme, jak může být moudrost obsažená v této 2500 let staré sútry o osmi realizacích velkých bytostí použita v našem každodenním životě, abychom dosáhli našeho nejvyššího potenciálu.

1) První realizace je vědomí, že svět je nestálý.

Může to znít nihilistě v přírodě, ale ponořit se do toho vám otevře dveře nekonečných možností.

Kolik z nás používá pojmy jako „Jsem naštvaný člověk“, „Jsem úzkostlivý člověk“ nebo „Jsem netrpělivý člověk“, aby se popsal?

Kolikrát se zasekneme ve starých a opakujících se vzorcích místo pokusů o nové věci jen proto, že jsme prošli selháním nebo jsme měli špatné zkušenosti ve vztazích nebo kariéře?

Kolikrát hodíme ruce do vzduchu a řekneme: „Tohle jsem já. Nemůžu se změnit.“?

Většinou proto, že nechápeme magickou podstatu tohoto poznání, že „Vždy existuje nový „současný moment“.

Každý nový okamžik je „smrtí“ toho, jak jsme bývali, a „zrození“ toho, čím můžeme být. „Nejistota znamená možnosti života.“ ~ Sadhguru

Vše je nestálé a neustále se mění a vyvíjí na základě svého záměru a zkušeností. Svět kolem nás, stejně jako myšlenky, emoce nebo pocity uvnitř nás se neustále mění.

Když rozvíjíme zvyk všímavosti prostřednictvím buddhistických meditačních praktik, jako je vipassana, pozorujeme, že naše myšlenky, emoce a pocity těla vznikají a padají okamžik od okamžiku a nejsou trvalým aspektem toho, kým jsme.

Tyto znalosti jsou nesmírně posilující, protože jakmile víme, že naše myšlenky, pocity a dispozice jsou ovlivněny nestálostí stejně jako jakákoli jiná věc, nenecháme se chytit do sítě zoufalství a beznaděje, když máme negativní myšlenky.

Když získáme kontrolu nad svým vnitřním terénem prostřednictvím pozornosti, nebojíme se nejistot nebo nestálosti ve vnějším světě, místo toho se otevíráme světu nekonečných možností, protože jsme flexibilní, abychom na ně účinně reagovali.

2) Druhou realizací je vědomí, že více touhy přináší více utrpení.

Tato realizace vyžaduje pečlivé rozjímání, protože to může být velmi špatně interpretováno jinak. Neznamená to, že všechna touha je špatná, ale poukazuje na to, že „více“ touha vede k „více“ utrpení.

Jsme nejvíce vyvinutý druh, obdařen jedinečnou schopností využívat představivost a plánovat naše budoucí akce. Tato schopnost toužit a chtít působí jako velký impuls pro dosažení našeho nejvyššího potenciálu a přispění ke společnosti, ale problém vzniká, když se naše touhy změní v chamtivost nebo nadměrnou touhu.

Žijeme ve vysoce konzumní společnosti, jsme bombardováni jemným a ne tak jemným podnětem, který v nás vytváří neomezené touhy a touhy. Jsme vedeni do transu nevědomého konzumerismu, neautentického životního stylu a materialismu. Dokonce i děti dnes nejsou nedotčeny tímto.

Řešení spočívá v tom, že jsme pro sebe autentické a rozvíjení schopnosti myslet za sebe. Osobně se ptám sám sebe na následující věci při jednání s touhami.

1) „Opravdu to chci udělat; je to moje poslání, nebo to chci udělat, protože jsem viděl někoho jiného, kdo to dělá?“

Pokud budeme skutečně sledovat tuto praxi upřímně, zbavíme se všech nabytých chmýří a zaměříme se na naše skutečné touhy a touhy.

2) „Jaký je konečný cíl této touhy? Před tím, než se vrhnu do akce a působím na každý impuls a touhu, přemýšlím o konečném cíli touhy a podle toho přijmu opatření.

3) Mám na paměti, že touhy a chutě jsou také předmětem pomíjivosti jako všechno ostatní.

To mi pomáhá při vytváření flexibilního cíle, kurz korekce na cestě, pokud to situace vyžaduje, a také je schopen rozpoznat bod, kdy nadměrná touha změní v břemeno touhy a musí být uvolněna.

3) Třetí poznání je, že lidská mysl neustále hledá naplnění venku a nikdy se nenaplní.

„Mysl je skvělý služebník, ale hrozný pán.“ ~ Robin Sharma

Povaha mysli spočívá v tom, že je nenasytná a neustále hledá naplnění. Je na nás, abychom ho krmili zdravým vstupem, aby fungoval pro nás a ne proti nám.

Mysl je krásný nástroj, který nám pomáhá dělat rozhodnutí. Způsob volby, který dělá, závisí na tom, jak ji trénujeme.

Nevědomá mysl učiní špatná rozhodnutí vedoucí k touze, nespokojenosti, hněvu nebo úzkosti, zatímco vycvičená mysl učiní pozitivní rozhodnutí vedoucí ke spokojenosti a radosti.

Praxe meditace v buddhistické filozofii je trénovat naši mysl a vnímat věci tak, jak jsou v okamžiku a efektivně reagovat.

4) Čtvrtou realizací je vědomí, že lenost je překážkou pro praxi a musí být překonána.

Spiritualita je osobní a vnitřní cesta. Není to něco, co jen cvičíme ve třídě jógy nebo meditačním polštáři, ale překládá se do toho, jak žijeme každý okamžik našeho života. Proto je důležité, abychom byli upřímní sami sobě a zavázali se k naší praxi.

Musíme překonat jakoukoli lenost nebo překážku, která brání naší praxi.

Překážky mohou přijít v podobě „Mám to“ pasti nebo „Nemám čas ani místo pro meditaci“ pasti nebo „To nevykazuje žádné výsledky, mohl bych prostě přestat“ past.

To je místo, kde naše odhodlání praktikovat přichází do hry. Jednou praxí, kterou dodržuji, abych zůstal oddaný, je, že vedu duchovní deník, abych zaznamenal své každodenní zkušenosti a činy. Pomáhá mi to rychleji přemýšlet a napravit své chyby.

Pokud se budeme řídit touto praxí, duchovní deník se může stát naším nejlepším přítelem a mentorem a pomůže nám dosáhnout trvalého pokroku v našem duchovním.

5) Pátou realizací je vědomí, že nevědomost je příčinou nekonečného koloběhu zrození a smrti.

Celoživotní učení a praxe jsou jádrem páté realizace.

Být vědom každého okamžiku znamená přivítat každý okamžik tak, jak je. Znamená to, že jsme otevřeni všem novým zkušenostem, novým informacím a příležitostem a pracujeme na neustálém zlepšování, abychom se mohli stát pozitivními činiteli změn jak pro sebe, tak pro společnost.

6) Šestou realizací je vědomí, že chudoba vytváří nenávist a hněv, což vytváří začarovaný cyklus negativních myšlenek a činů. Při praktikování velkorysosti považují bodhisattvové za všechny přátele i všechny.

Maitri bhavana je základní koncept buddhismu, který znamená láskyplnou laskavost pro všechny vnímající bytosti.

Tato praxe povzbuzuje člověka k tomu, aby procvičoval soucit se všemi bytostmi a nedržoval vůči nikomu žádnou zášť nebo nenávist.

Kromě láskyplné laskavosti a soucitu podporují také hmotnou velkorysost.

„Dávejte dárky! Chudoba je bolestivá věc. Když je člověk chudý, není schopen dosáhnout svého vlastního blahobytu, natož toho druhého.“ (Velká sútra dokonalé moudrosti)

Důležitým aspektem, který je třeba mít na paměti při praktikování velkorysosti, je „úmysl“. Dárce by měl dát bez pomyšlení na jakoukoli možnou odměnu nebo uznání na oplátku. Dávání by mělo být prováděno v duchu služby a nezištnosti.

7) Sedmou realizací je vědomí, že pět kategorií přání vede k problémům a obtížím.

Pět tužeb, které vznikají z našeho pocitu dotyku, chuti, zraku, čichu a sluchu, jsou bohatství, krása, sláva, jídlo a spánek.

Jak jsme diskutovali, není to nutnost těchto věcí sama o sobě nebezpečná, ale hloubka naší touhy nebo nadměrné chamtivosti, která vede k utrpení.

Díky všímavosti se můžeme naučit rozlišovat mezi našimi pozitivními touhami a našimi chutěmi. Můžeme usilovat o pozitivní touhy a přitom mít na paměti zásady nestálosti a příčinné souvislosti a pustit naše zbytečné chutě.

8) Osmou realizací je vědomí, že oheň zrození a smrti zuří a všude způsobuje nekonečné utrpení. Přijmout velký slib pomáhat všem bytostem, trpět se všemi bytostmi a vést všechny bytosti do říše velké radosti.

Podíváme-li se na myšlenku zrození a smrti jako na změny, které nám přinášejí zkušenosti, zjistíme, že jsme tak dynamický, jak jen můžeme dosáhnout.

Uvědomujeme si, že bez ohledu na to, jaké zkušenosti, dobré, špatné nebo neutrální, projdou nebo máme schopnost reagovat na ně vědomě a zůstat flexibilní i při řešení intenzivních situací.

Prostřednictvím praxe soucitu a Maitri bhavana jsme si vědomi bolesti a utrpení druhých. Ačkoliv nemůžeme snášet utrpení celého světa, ale snažíme se, jak je to v našich silách, abychom posílili ostatní prostřednictvím našeho příkladu.

Pokud uvažujeme o těchto osmi realizacích a vpíchneme její podstatu do našich životů, budeme schopni zmírnit utrpení a realizovat náš nejvyšší cíl osvobození.